148. oddíl skautů a skautek Praha

Po loňských zkušenostech z naprosto neúnosně přelidněné a "ožralých" individuí plné Vltavě jsme se rozhodli změnit místo každoroční vody. Horkým favoritem byla až do poslední chvíle Ohře, ale nakonec jsme rozhodli pro Lužnici, protože jak se zpívá v jedné trampské písničce: "Už starodávná tradice, říká že právě Lužnice, vodáků je každoročně mekkou..." Naštěstí to tak nebylo a vodáků jsme potkali minimálně. Dílem to bylo počasím a dílem tím, že vodáků nealkoholiků už dnes moc není a na lenochy alkoholiky Lužnice není stavěná.

V pátek jsme dorazili vláčkem do Tábora, odkud měla v sobotu začít naše plavba. Sešli jsme k řece, do kempu který byl úplně krásně liduprázdný. Zabydleli jsme se, nafoukli lodě a šli hned spinkat, jelikož začalo trošku poprchávat.

V sobotu ráno počasí stále nevypadalo příliš optimisticky, ale nakonec se to výrazně zlepšilo a odpoledne nám dokonce svítilo sluníčko a bylo krásně teploučko. Odrazili jsme od břehu a vydali se na 18,2 kilometru dlouhou plavbu, na které nás čekala spousta krásné přírody, hlubokých lesů a dokonce 9 jezů. Do kempu "Na staré papírně" jsme přijeli řádně vymáchaní (hlavně někteří Rysové i víckrát), ale perfektně jsme si to užili. A cestou jsme viděli i jednu evropskou raritu, kterou je Stádlecký řetězový most (uvidíte na fotkách).

V noci na neděli nás zalila vydatná průtrž mračen, ale většina z nás ji zaspala. Probudili jsme se sice do zamračeného chladného rána, ale pořád mohlo být i hůř, tak jsme se rozcvičili, nasnídali a skočili do lodí. Bohužel jsme ráno nabrali trochu zpoždění, takže plánovaná zastávka na Dobronickém hradě se nekonala. Dojeli jsme tedy bez přestávky celých 10km do Bechyně, kde jsme pod "Duhou" zakotvili. Duha je přezdívka unikátního železničně-silničního mostu, který se klene 50 metrů nad hladinou Lužnice. Na mostovce je kromě silnice i jednokolejná železniční trať, která ovšem vede přímo po silnici - takže když jede vlak (který tu jede opravdu pomalu), tak se autem sunete přímo za ním. A to nikde jinde v ČR (možná i v Evropě) nezažijete. Když jsme zakotvili, tak jsme umyli a sbalili lodě a pak jsme se vrhli na výborný oběd, který nám přichystal Král, jemuž tímto děkujeme za služby doprovodného vozidla a kuchaře.

No a to je asi tak všechno, jen ještě koukněte na fotky.

Začátek června je vždycky ve znamení brigády, na kterou jezdíme do Horosedel, odpracovat zapůjčení louky na tábor. I letos jsme jeli odvést kus práce - tentokrát s přípravou dříví na zimu.

Sešli jsme se v pátek večer v Horosedlech v "kempu", zabydleli se, napapali a zalezli do stanů, protože ráno nás čekala hromada práce. V sobotu dopoledne jsme pracovali hned za kempem, kde byly pokácené a nařezané stromy. Odtud děti stahovaly větve na velké hromady a dospělí tahali polena na štípačku a naštípané dřevo pak rovnali na velikánskou hromadu. V poledne nás čekal nejlepší guláš na světě - od Monči a paní Krejsové. Nadlábli jsme se všichni k prasknutí, ale stejně se odpoledne muselo zase do roboty :-) Vrhli jsme se na další pokácené stromy, tentokrát o kousek dál, tak jsme se i svezli na valníku. Na to se děti těšily nejvíc. Odpoledne jsme se byli podívat na táborové louce, chvíli jsme blbli na slack-line (nová zábava kterou vymysleli horolezci v Yosemitech - jde o chůzi po nataženém pružném popruhu) - ale nikomu se to moc nedařilo, kromě Brouka :-) Večer byl pak v kempu ohýnek a buřty.

V neděli nás čekalo opět dřevo, tentokrát v údolíčku pod táborovou loukou. Po sobotě už měli všichni vytahané ručičky, ale stejně nám to šlo hezky od ruky. Po poledni jsme se vrátili na oběd, vykoupali, zabalili a nastal čas odjezdu.

Počasí nám letos přálo až moc, sluníčko na nás pražilo jako o závod, skoro všichni se domů vrátili pěkně při(o)pálení. A (ne)příjemných 28 stupňů jsme si taky parádně užili. Kéž by takhle bylo i na tábor.

Samozřejmě jsme něco málo i nafotili, tak koukněte, o co všechno přišli Ti, co se práce zalekli a na brigádu nejeli.

Tento víkend Rysové vyrazili na víkendové putování na motivy Pána Prstenů. Jejich úkolem bylo dojít do Mordoru a tam spálit Prsten Moci.

Sešli jsme se na Hlavním nádraží a zamířili do Osgiliathu. Odtud přes planiny až k průsmyku Ungol, tudy nahoru na hřebeny a přes hranici Mordoru až k hoře Osudu. Z ní jsme sešli k Puklinám Osudu a tam se utábořili. Večer byl Prsten Moci vhozen do mocných plamenů, kde byl zničen. Země se otřásla a síla nepřítele zmizela.

Naše putování však ještě zdaleka nebylo u konce. Museli jsme se ráno vydat zpět do civilizace, což se nám také povedlo.

A kudy že jsme to vlastně šli? Z vesničky Jince po modré značce, z jihu jsme obešli Komorsko, údolím nahoru k Three Boys Campu, potom po červené až na Kuchyňku, odtud opět cestou necestou k pomníku partyzánů a na Mrazírnu, kde jsme přenocovali. A v neděli přes vojenský prostor na kótě 486, a Vlkův vrch do Dobříše na vlak. Pěkná procházka to byla.

I letos jsme byli na obvodním setkání skautů z Prahy 10. Tentokrát se setkání konalo ve skalním údolí u Harasova na Kokořínsku. V pátek jsme se vydali vláčkem do Mělníka, odkud nás odvezl pronajatý autobus skoro až na tábořiště. Zabydleli jsme se na nejlepším místě ošklivě bahnité louky, ještě že jsme přijeli jako první :-)

Hlavním bodem programu obvodního setkání byl Závod Vlčat a Světlušek, který byl opět perfektně připravený, tentokrát na motivy Malého Prince. Modráci se v závodě umístili na 3. místě ze sedmi hlídek, Zelňačky skončily 5. Ale na to, že vlastně běžela jen Kájouš, Liška, Áďa a Šárka Mašínová, tak je to fajn výsledek. Během sobotního ZVaSu probíhal i skautský závod. Rysům se moc nezadařilo, ale i po ztrátě mapy se jim povedlo závod dokončit a najít tábor.

V neděli se konala velká prezentace všech oddílů, pomocí razítek, kronik, fotek, atd. atd.. A odpoledne velká hra motivovaná koncem druhé světové války a pádu třetí říše, souboj spojenců na straně jedné a Německa na straně druhé. Od konce války totiž uběhlo právě 65 let.

A potom nás zase naložil autobus a odvezl do Mělníka na nádraží.

Koukněte na fotky ;-)

Když jsme v prosinci vymýšleli, kam jet na Velikonoce, padlo nám oko na České Budějovice. Proč a jak, to zůstane výrobním tajemstvím, ale jisté je, že jsme tam nakonec opravdu jeli.

Sraz byl ve čtvrtek, poněkud netradičně až odpoledne. Ale mělo to i své výhody - tou hlavní a největší bylo to, že jsme se nemuseli mačkat v přecpaném vlaku. Všichni odjeli buď ráno, nebo až v pátek. Cestou nás ještě potkala výluka na trati, takže z Olbramovic do Tábora se jelo autobusem. Ale naštěstí to nebylo tak daleko a jelo se rychle... Večer jsme podle plánu dorazili do Budějovic a vyrazili do samého centra města, kde jsme byli ubytovaní. Na "místě nových možností", jak se přezdívá skautskému domu v Krajinské (www.krajinska.cz) jsme byli opravdu mile překvapeni, kde že to budeme bydlet :-)

V pátek nás probudila modrá obloha, navzdory předpovědi slibující hezké počasí. Dopoledne jsme museli vyrazit na velký nákup, abysme se v následujících dnech měli čím živit :-) V Kauflandu bylo hrozně moc lidí, zejména důchodců, ale na nás si nepřišli... Odpoledne jsme si udělali výlet do Rudolfova, kde se dříve těžilo stříbro a dodnes tam jsou pozůstatky těžby, kterými nás provedla naučná stezka. Jednou z největších zajímavostí na trase byl rybník Mrhál, asi úplně nejhlubší rybník u nás. U stavidla je jeho hloubka 17 metrů. Počasí se bohužel trochu zkazilo, chvilku nám i trochu pršelo, ale hlavně byla hrozná zima :-(

Oproti tomu v sobotu, to už se udělalo opravdu hezky. V plánu byl celodenní výlet do Českého Krumlova, abychom ho také poznali jinak, než jen z raftu. Takže se nám hezké počasí opravdu hodilo. Prošli jsme si zámek, podívali se na medvědy v hradním příkopu, viděli jsme i unikátní otáčivé hlediště a zámecké zahrady. Bylo tak hezky a teplo, že to úplně svádělo k natažení se do trávy a relaxování. Ale to už nás tlačil časový rozvrh, dalším bodem byla návštěva grafitového dolu. Dostali jsme milého průvodce, který nám nejdříve rozdal ponožky, holinky, kombinézy, přílby a nakonec i hornické baterky. Nasedli jsme do důlního vláčku, který nás zavezl 1,5 kilometru do hlubin dolu, odkud jsme v rámci prohlídky už museli po svých. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavých věcí o těžbě grafitu a na jeho nalezišti jsme se vzájemně hrozně moc umazali. Po prohlídce jsme ještě prošli okolo zámku, zahráli si hru na obchodníky převážející zboží (konec konců, Krumlov vyrostl na křižovatce obchodních cest) a potom vyrazili na zpáteční vláček.

V neděli jsme opět vyrazili na kraj Budějovic, tentokrát na ten protěší, abysme někde ulovili hromadu proutků na pomlázky. Proutky se nám povedlo sehnat bez problému. Cestou z výletu se ještě rysové zastavili na další nákup, protože už nám začalo docházet nakoupené jídlo :-) Hned po obědě jsme se vrhli na barvení vajíček a upletli jsme pomlázky. Nezapomněli jsme je ani ozdobit pentlemi. A protože nám zbyla spousta času, ještě jsme navštívili Budějovický aquapark - největší atrakcí byl samozřejmě tobogán. A Ti nejodvážnější z nás si pod dozorem plavčice skočili i z pětimetrového skokánku.

A co bylo v pondělí? No, jako každý rok - výprask pro holky, pak balení, uklízení a odjezd zpátky domů k maminám a tatínkům.

Rysové tenktokrát vyrazili na poněkud kombinovanou výpravu. Jelikož bylo moc hezké počasí, udělali jsme si procházku po Prokopském údolí, kde jsme hledali "kešky" (kdo ještě pořád neví, o co jde, může kouknout sem: www.geocaching.cz). Prošli jsme celé údolí, u jezírka krmili párek "invalidních" labutí a užívali si "skoro letní" sluníčko.

Odpoledne nás zas čekalo trochu vzdělávávní - jeli jsme do muzea čokolády (Chocostory), které se nachází v Celetné ulici. Prošli jsme sií muzeum a dozvěděli se všechno o historii čokolády, viděli jak se vyrábějí belgické pralinky a dokonce jsme je mohli i ochutnat. Také jsme nad starými obaly čokolád vzpomínali, kdo jaké čokolády pamatuje - Ježura vyhrála :-)

No a Vy samozřejmě můžete kouknout na fotky ;-)

Už jsme dlouho nebyli na lezecké stěně, tak byl nejvyšší čas na nějakou vyrazit. Jelikož je pro Kotěcí potřeby nejlepší Mammut v Holešovicích, zamířili jsme tam. Jako vždycky, pořádně jsme si tam užili, lezli jsme na boulderu, skákali do matrací, ale taky jsme samozřejmě lezli na velké stěny, pohled shora je stejně vždycky to nejlepší.

Dnes jsme vyrazili do Berouna, kde je moc hezký aquapark. Ten jsme se také chystali navštívit, ale předtím jsme chtěli ještě něco vidět. A tak jsme z nádraží zamířili na městskou horu, kde je medvědárium. Kdo z Vás nezná Honzu a Kubu s Matějem? Ano, to jsou Ti tři malí, roztomilí medvídci z večerníčku. Dneska už jsou všichni trošku větší, než jak si je pamatujeme z televize - asi tak o 200 kilo :-) No a přesně tihle medvědi bydlí v Berounském medvědáriu. Vydrželi nás bavit docela dlouho, my jsme je evidentně zas až tak moc nezajímali.

No a po medvědáriu jsme vyrazili do toho slibovaného aquaparku, kde jsme se všichni mohli dosytosti vyřádit na dvou tobogánech, dvou skluzavkách, v obrovské vířivce a samozřejmě v dětském bazénu s houpačkou.

rok 2009
rok 2008
rok 2007
rok 2006
rok 2005
rok 2004
rok 2003
rok 2002
rok 2001